2018 – Future of Europe / DOX

2018 – Future of Europe Mezinárodní výtvarnou soutěž na téma: 2018 – Future of Europe vyhlásila Rada pro mezinárodní vztahy spolu s Ústavem mezinárodních vztahů a Friedrich-Ebert-Stiftung k výročí 100 let od vzniku Československa. Cílem projektu je poskytnout příležitost a prostor studentům vysokých výtvarných a uměleckých škol tvůrčím způsobem vyjádřit svůj názor a představu o budoucím směřování Evropy. Soutěže se zúčastnilo 151 studentů z Bosny a Hercegoviny, České republiky, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Maďarska, Německa, Rakouska, Řecka a Slovenska. Výsledné práce by se měly stát příspěvkem k veřejné debatě o budoucnosti Evropy.   1. 8. – 31. 8. 2018 Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7 Více informací zde   Záštitu nad projektem převzali: Tibor Navracsics, eurokomisař pro vzdělávání, kulturu, mládež a sport / Zastoupení Evropské komise v ČR / Velvyslanectví České republiky ve Francii Projekt podpořili: Západočeská Univerzita v Plzni / Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně / Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem / Fakulta architektury, ČVUT Praha / Centrum současného umění DOX/ aug.cz Projekt finančně podpořili: Ústav mezinárodních vztahů v.v.i. / Zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice / Úřad vlády ČR

Tomáš Spevák – S městem v zádech / Nová galerie

Tomáš Spevák – S městem v zádech Název výstavy se točí okolo pocitu, který je u mě neustále velmi aktuální. „S městem za zády“ poukazuje na určitý životní styl a zároveň „s městem v zádech“ jako s určitým pohonem, který mě žene dopředu před určitou pohodlností a ospalostí venkova. Jdu co nejvíc do sebe a zpracovávám vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Jedno nemůže být bez druhého a zdánlivě odlišné světy se jako protiklady přitahují. Snažím se tak zobrazovat dva plány na jednom obraze, vytvářet kontrasty krajiny a dětské hry s atmosférou města, nočních lamp a zakouřených industriálních prostor. Kombinuji přírodní útvary s urbanistickými solitéry, kterými je typická městská lampa nočního osvětlení a nebo se přímo zaobírám architekturou vnitřních prostor. Kontrast se tak stává důležitým prvkem celého cyklu. Je možné tak chápat i geometrické prvky, které se objevují v krajině. Ostré a přesně řezané tvary útočí na klid přírody a levitují v přítomnosti figurálních kompozic, které se objevují na pozadí krajin. Jde o jakési metafory, nevysvětlitelné urbanistické tvary, které se snaží začlenit do přírody, ale kontrastují k ní nejen tvarem, ale i barevností. Vytvářím kontrasty noční městské krajiny a přírody ve […]

Trnka a Klára + jeden malý medvídek / Studio Prám

TRNKA A KLÁRA + JEDEN MALÝ MEDVÍDEK   Výstava dvou spolužáků z UMPRUM, ateliéru Textilní tvorby, Kláry Spiškové a Ondřeje Trnky, protkaná různými kresebnými postupy, grafikami, malbami – záznamy, gesty, jejich otisků či vyzařování v souhře vzájemných reflexí a různých platforem materiálů. Ondřej se dlouhodobě zabývá automatickou intuitivní kresbou a tvorbou existenciálně profilovaných prostorových objektů kombinujících textilní materiály, beton a silikon. Betonové objekty jsou pomyslnými pomníky lidem trpícím syndromem vyhoření. Intuitivní kresebný princip dále Ondřej rozvíjí strukturálně na kovových deskách nebo na jiných materiálech, přitažlivých a nosných pro jeho výtvarný „záznam“. Vystavená díla, svojí kresebnou typologií navazují na dobu Ondřejova dospívání, kdy napodoboval podpisy známých osobností, následně je prodával a tím si vydělal na svůj první vůz Škoda Favorit. Nejvíce vydělával na podpisech skupin Lunetic a VIP, také hokejistů, kteří vyhráli Olympijské hry v japonském Naganu. Tato podpisová grafomanie se promítá do intuitivně až automaticky kreslených děl mající charakter dětských křídových kreseb na chodníku. Na papíru se objevují zkratky podpisů paní učitelky Šebestové ze základní školy a učitele hry na klavír, Hradeckého. Ambasador, jeden malý medvídek, a jeho nekonečné „brum“ přinese do expozice závan Japonska. Klára ve své tvorbě vychází z volné kresby, malby a grafiky, kterými pojímá různé materiály, […]

Lukáš Kleberc: Kasiopeja – Karlin Studios

Lukáš Kleberc: Kasiopeja / výstava pro děti   „Kompozice obrazů a velkoplošného objektu na podlaze uvádí diváka do problematiky mýtu, jeho trvalosti a relevantnosti dnes. Mýtus, nebo též metavyprávění, je umělci pokusem o nalezení záchytného bodu v toku času vzdor marnosti tohoto pokusu, které si je autor zároveň vědom.“ Daniel Balabán   31. 7 – 19. 8. 2018 vernisáž 30. 7, 17:00 / 17:00 Live concert: folklorní srbské trio / folkloric serbian trio a Performance: Malý král, Pes, Poutník pastevec / Small Prince, Dog, Pilgrim shepherd Karlin Studios, Prvního pluku 2, Praha 8 Více o výstavě zde Ve spolupráci: – slovo: Barbora Čempelová, Marian Kisza – zvuk: Ian Mikyska (skladatel), Markéta Rejmontová & Ondřej Holas (violoncello), Michal Wróblewski (basklarinet) – sklo: František Mucha – instalace: Baptiste Charneux, Karíma Al-Mukhtarová, Radan Vašulín – svědek: Caroline Krzyszton

Acoustic Caves: Výstava projektu Ateliéru architektury III ve Vídni – UMPRUM

Acoustic Caves: Výstava projektu Ateliéru architektury III ve Vídni Architektura, která překračuje vžité koncepty. Tak by se dal nazvat dlouhodobý výzkumný projekt Ateliéru architektury III Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Acoustic Caves, jehož výsledky budou k vidění na stejnojmenné výstavě v Českém centru Vídeň. Projekt je místem pro inkubaci nových forem architektury a nových přístupů v tomto oboru. Testuje vztahy mezi designem, objektem, prostorem a architekturou a zároveň zkoumá jejich limity. K tomu všemu využívá výpočetní navrhování. „Projekt Acoustic Caves hledá odpovědi na otázky, jakým způsobem můžeme v době radikálních kulturních a technologických změn paradigmatu Průmyslu 4.0 navrhovat a z jakých materiálů realizovat jeho architekturu”, upřesňují autoři výstavy prof. Imrich Vaško a Shota Tsikolyia Výsledky práce studentů UMPRUM pod vedením prof. Imricha Vaška a Shoty Tsikoliy byly již k vidění na výstavě na Milano Design Week na jaře 2018. Na současné výstavě ve Vídni se představí výběr čtyř nejnosnějších exponátů. Hlavní dominantou bude experimentální pavilon CoEx – Controlled Expansion, který opět tvoří centrální prvek výstavy. Je to objekt sestavený z více než 200 segmentů a vytváří vícerozměrný prostor pro rozjímání, komunikaci, nebo pozorování. Jeho autory jsou David Kovařík, Veronika Miškovičová, Ivan Olontsev, Mai Minh Thanh a Záviš Unzeitig. Nebudou […]

Hommage à Peter Vajda – Museum Kampa

Hommage à Peter Vajda Museum Kampa představuje výstavu Hommage à Peter Vajda, která je poctou významné osobnosti slovenské i české kulturní scény. Peter Vajda, zakladatel významné sbírky slovenského umění 60.–80. let 20. století, podobně jako Meda Mládková, svými mecenášskými a sběratelskými aktivitami podporoval umělce, kteří během socialistického režimu nemohli na Slovensku svobodně žít, tvořit a vystavovat. Sbírka Prvej slovenskej investičnej skupiny pod vedením jejího zakladatele a ředitele Petra Vajdy a kurátorky Zuzany Bartošové je slovenským ekvivalentem sbírky Musea Kampa, zaměřené na podobné časové období a zaměřené na umění české a středoevropské scény většinou spojené s neoficiální scénou. Peter Vajda se při koncipování sbírky Prvej slovenskej investičnej skupiny projevil nejenom jako mecenáš s citem pro umění, ale zejména reagoval na potřebu žít v kulturním a demokratickém prostředí. Právě prostřednictvím podpory umělců, kteří byli dlouhá léta mimo „oficiální“ kulturu, a zpřístupňováním jejich umění veřejnosti, chtěl takovéhoto prostředí dosáhnout. Výstava Hommage à Peter Vajda prezentuje ťažiskovú kolekciu zbierky Prvej slovenskej investičnej skupiny v Bratislave, za ktorej zrodom stála inciatíva Petra Vajdu. Sú to práce umelcov, ktorí vytvárali v 70-tych a 80-tych rokoch počas tzv. normalizácie neoficiálnu slovenskú výtvarnú scénu. Tvorili v súkromí, ale slobodne. Svoje diela zverejňovali bez povolenia cenzorov mimo štátnych výstavných […]

ALFONS MUCHA: SLOVANSKÁ EPOPEJ – GHMP

ALFONS MUCHA: SLOVANSKÁ EPOPEJ Slovanská epopej se po dvouleté přestávce opět objeví před zraky veřejnosti. Tentokrát v prostorách, které jsou spjaty se vznikem Československa a zároveň s dalším dílem Alfonse Muchy, který zde dekoroval primátorský salónek. Výstavní prostory v Obecním domě patří k nejreprezentativnějším v Praze a jsou svým secesním charakterem velice spřízněné s autorovou dekorativní tvorbou. Cyklu epopeje pochopitelně vytvářejí také velice vhodnou kulisu, nicméně jejich kapacita nestačí pro všech dvacet monumentálních pláten. Objeví se zde jedenáct obrazů menších rozměrů, které vesměs vznikly během první světové války a po ní, kdy byl Mucha nucen původní rozměry přizpůsobit omezeným dodávkám plátna z Belgie. Devět větších obrazů cyklu zůstává vystaveno v pavilonu H na brněnském výstavišti, kde byly součástí festivalu Re:publika 1918–2018. Tato expozice potrvá do konce letošního roku. Pro specifické podmínky výstavních sálů Obecního domu jsme zvolili technicistní prostorové řešení, jež umožňuje plátna vnímat z obou stran. Odhalí způsob uchycení pláten a diváci se mohou bezprostředně seznámit s kvalitou provedení díla, které i po 90 letech od předání celého cyklu městu Praha zůstává ve skvělé kondici. Tu pečlivě hlídá tým restaurátorů pod vedením Tomáše Bergra, který je také autorem podrobné analýzy Muchovy brilantní techniky malby a zevrubného průzkumu aktuálního stavu […]

Start up: Valentýna Janů: Is Your Blue Same As Mine? – GHMP

Start up: Valentýna Janů: Is Your Blue Same As Mine? „She is a very nice girl. She loves to sleep late and to have flowers on her table. She loves the taste of pepper and is afraid of being alone. She decided to buy ultraviolet shoes yesterday. She didn’t know why, but she felt a huge need to have them…“ Tvorbu Valentýny Janů (*1994) by bylo možno zahrnout do fiktivní mezioborové antologie malých ontologických esejů nové generace. V pozadí jejích konceptuálních uměleckých realizací stojí úvahy nad tím, jaké věci jsou a jak se jeví, společně s tím, jak jsme o nich schopni ve věku sociálních sítí mezi sebou komunikovat. Autorčiným výchozím médiem je fotografie, kterou absolvovala na pražské FAMU, než přešla do ateliéru intermediální tvorby Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové na Akademii výtvarných umění, kde studuje nyní. Principy uvažování o vztahu reality a jejího obrazu, vlastní fotografii, si tak nese s sebou do dalších uměleckých dimenzí, kde své práce přirozeně skládá do instalací z autorských objektů, fotografií, videí, zvuků nebo textů. Dílem, vytvořeným pro výstavu v intimním prostoru konírny Colloredo-Mansfeldského paláce, provází návštěvníka dívka, pohybující se na plátně podle zadané choreografie. Současně posloucháme autentický monolog pronášený sugestivním dívčím hlasem. Mladá […]

Shadi Harouni: Sním o tom, že je hora stále celá – GHMP

Shadi Harouni: Sním o tom, že je hora stále celá Východiskem díla Shadi Harouni je její osobní zkušenost z poválečného a porevolučního Íránu, stejně jako zkoumání islamistického režimu a jeho vztahu k obrazům, architektuře, paměti a lidskému tělu. Její dílo spojuje osobní a politické, a zároveň vyzdvihuje univerzální lidskou potřebu vzpomínání. Umělkyně se, jakožto emigrantka, opakovaně vrací do Íránu ve snaze najít své místo v zápase o budoucnost i minulost země, která je i není jejím domovem. Ve videích, instalacích, fotografiích a grafikách prezentovaných na výstavě Sním o tom, že je hora stále celá zkoumá Harouni postupy, jimiž se politická moc pokouší umlčet nepohodlné hlasy a skutečnosti. Umělkyně upozorňuje na nenápadné projevy rezistence vůči moci. Sesuvy půdy odkrývají masové hroby (cyklus Index nežádoucích elementů, 2017), ve zrušeném slumu prosvítají betonem toalety (cyklus Fáze vymazání I: Zabetonováno – Záchody v Abdolabádu, 2014). Rozbitý nápis kdysi připomínal jméno Muhammada Mosaddeka, jediného íránského demokraticky zvoleného předsedy vlády, v současnosti z něj však zbyl jen nápis „dek“ což znamená doslova přeloženo „smrt žalem“ (MOSADEGH, 2017). Přátelské fotbalové utkání uprostřed pemzového lomu vytváří dočasnou autonomní zónu (Nejlehčí z kamenů, 2017). Název výstavy, pojmenované po jednom z prezentovaných videí, souvisí s lomem v kurdistánských horách, které […]

Na vernisáže na kole – Studio Prám / Pragovka

Na vernisáže na kole – Studio Prám / Pragovka Studio Prám: Hjoyun Hyun / Colours and Papers: Flower with Arm Hyojun Hyun (1983) je typickým představitelem výrazné skupiny umělců své generace. Skupiny, pro kterou je charakteristický životní styl nomádství po aktuálních uměleckých centrech, kdy studium v zahraničí následují přesuny do měst, ve kterých se kumuluje tvůrčí energie a z denní reality vytrhávající zahraniční rezidence. Hyojunova malířská tvorba je (ač necíleně) poměrně netypicky přímou součástí autorovy neustávající migrace za inspirací. Ve svých obrazech se zabývá zachycením už zastřených kousků minulosti, které nachází převážně v “brownfieldech”, tedy v částech měst, které už jsou samy o sobě dočasně pozapomenuty. Je až podivuhodné, že vizuální přitažlivost oprýskaných zdí, zrezlých vrat, posprejované omítky a strhaných plakátů, byla shodně neodolatelná i pro českou kultovní uměleckou osobnost – pro Vladimíra Boudníka. Boudník totiž svou inspiraci většinou nacházel v okolí fabriky ČKD Vysočany, tedy v přímé blízkosti Studia Prám, kam se Hyojun zřejmě naprosto intuitivně na měsíc přesunul tvořit. Oproti možnému očekávání nejsou olejomalby Hyojuna Hyuna jednoduchou expresivně strukturální zprávou z neutěšených zákoutí měst. Naopak jsou citlivým záznamem s často šednoucí světelnou atmosférou a perfektně řemeslně zvládnutým malířským přístupem. Struktura zde není zjednodušeným a jediným obsahem, ale jakousi […]