Vlastimil Zuska: Život tvarů v architektuře – Galerie J. Fragnera

V čem spočívá interakce člověka s jeho okolím, prostorem budovaným především pro uspokojení jeho potřeb? Estetický náhled na problematiku architektury umožní zamyslet se právě nad vztahem mezi člověkem a prostorem, který obývá. Tradičním úkolem architektury je naplňovat především praktické cíle, poskytovat ochranu a zázemí pro různé lidské činnosti a jednání, zároveň má ale funkci reprezentativní, duchovní či dekorativní. V dnešní době je estetika architektury spíše opomíjena, obě oblasti si ale mají mnoho co nabídnout: konkrétní sociální rozměr architektury a naopak abstraktnější hledisko estetiky.

 

V úterý 6. 6. 2017 od 19:00 se můžete těšit na přednášku profesora Vlastimila Zusky na téma: ŽIVOT TVARŮ V ARCHITEKTUŘE.

 

Vlastimil Zuska: Život tvarů v architektuře
Vývoj v architektuře neurčují pouze vnější okolnosti, jako jsou společenské změny, historické události či aktuální poptávka. Existuje i imanentní, vnitřní vývoj, vlastní „život tvarů“. V návaznosti na dílo francouzského teoretika a historika umění Henriho Focillona Život tvarů (Vie des formes), se přednáška zaměří na odlišení procesuálního a událostního charakteru architektury. Focillonovo pozoruhodné dílo zůstává aktuální a nosné i pro dnešní uvažování o umění, architekturu nevyjímaje, ač vzniklo v roce 1934. Spojení života jako principu proměnlivosti a pohybu s pojmem tvaru či formy jako označení čehosi stabilního naznačuje Focillonovo dynamické pojetí dějin umění – obzvláště zajímavé právě pro architekturu, která je ze všech uměleckých druhů nejvíce svázána s hmotou či materiálem.

 

  • 6. 6. 2017 od 19:00
  • Vlastimil Zuska: ŽIVOT TVARŮ V ARCHITEKTUŘE
  • Cyklus přednášek ESTETIKA PROSTORU & PROSTOR ESTETIKY v Galerii J Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1
  • Více informací zde

 

Profesor Vlastimil Zuska se od počátku odborné dráhy zaměřuje na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou (Ingarden, Husserl, Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukura­lismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.

About the Author:


Sorry, the comment form is closed at this time.