Bach in jazz: Najponk trio – Novoměstská radnice

Bach in jazz: Najponk trio

Bach for All není jen klasika. Uznávaný jazzman Najponk si vezme „do parády“ některé úseky Bachovy hudby a společně s Taresem Voloschukem a Markem Urbánkem ji rozvede tak trochu jinak – v jazzových rytmech a ve stylu jazzové improvizace.

 

Najponk, vlastním jménem Jan Knop, je českou jazzovou stálicí posledních dvaceti let a za své sólové projekty i nejrůznější uskupení obdržel celou řadu významných hudebních cen. Na festivalu Bach for All se představí v akustickém triu, které hraje ve složení Najponk (piano), Taras Voloschuk (kontrabas) a Marek Urbánek (bicí) a prezentuje tzv. Straight Ahead Jazz. Pro tuto speciální příležitost poskládá Najponk trio svůj repertoár ze skladeb inspirovaných Bachem a barokní hudbou Bachových současníků i z jazzových standardů, které mají souvislost s barokní kompozicí. Co a jak přesně budou pánové hrát, to nebudou vědět do poslední chvíle ani oni sami. Takové je kouzlo jazzové improvizace – přináší překvapení pro všechny.

 

 

 

Najponk trio

Kombinace barokní hudby a jazzu je posluchačům známa již od vzniku 1. symfonie Alfreda Šnittkeho, jemuž vděčíme za objevování a propagování polystylismu. Různí skladatelé a interpreti k tomuto směru (či kompozičnímu prostředku) přistupují po svém, v nejobecnějším pojetí lze v takto smýšlející hudbě vysledovat dvě základní strategie. Strategií první je „přiznání“ a mísení výrazně odlišných „světů“ ve smyslu koláže, kdy posluchač vnímá jednotlivé „řezy“ v hudbě (ať už jsou styly řazeny po sobě či paralelně nad sebou), které ho nepřestávají fascinovat a vyvádět z omylů. Druhou cestou je pak naopak upřednostnění společných znaků, což může autora přivést k osobitě znějícímu syntetismu a pojem „polystylismus“ je zde užíván už spíše přeneseně. V Čechách mají bohaté zkušenosti s obdobnými hudebními projevy např. Barock Jazz Quartet (dříve Quintet) či Doktor MIDI (Daniel Forró, dnes žijící v Japonsku).

Nechme se překvapit, jakými způsoby a v jakých podobách se oba styly setkají dnes. Zmiňme jen, že konec baroka bývá symbolicky datován úmrtím J. S. Bacha (1750), který ovšem byl v posledních letech už utlačován odlehčenějším klasicismem a stal se pro tehdejší modernisty „starou parukou“. Naproti tomu, první jazzová hudba se objevuje na počátku 20. století a svého vrcholu dosahuje přibližně v jeho polovině. „Zlaté éry“ obou světů tak dělí prakticky přes 200 let. O to více nás může překvapit mnoho společných znaků. Navzdory velmi odlišnému harmonickému materiálu a výslednému zvuku spojuje jazz a baroko důraz na improvizaci, polyfonie (vůbec celková vyjadřovací odvážnost i bohatost) a provozovací univerzalita. V obou případech si lze poměrně snadno představit situaci, kdy se skladba realizuje, jak to jen situace dovolí (ať už jde o počet hráčů či nástrojové kombinace), přičemž ze svého obsahu výrazně neztrácí, naopak získává možnost vyznívat v novém světle. V neposlední řadě je společným jmenovatelem také práce s interpretací rytmu, jehož reálné vyznění se v některých případech odlišuje od zjednodušeného zápisu (vzpomeňme např. na podobnost zápisu i interpretace swingu a barokního inégalu).
Festival Bach for All opět v Praze

Prahou se sedmnáctého června opět rozezní skladby Johanna Sebastiana Bacha v rámci festivalu Bach for All. Nejznámější světová díla i méně známé kompozice tak přední umělci zahrají v podání, které se maximálně přiblíží veřejnosti.

V rámci druhého ročníku festivalu do České republiky opět zavítají hobojista Vilém Veverka a cembalistka Barbara Marie Willi se svým špičkovým mezinárodním uskupením Ensemble Berlin-Prag. Společně s těmito světovými muzikanty se letos představí také hráč na hoboj a anglický roh Dominik Wollenweber, kontrabasista Martin Heinze a Václav Vonášek, který zahraje na fagot. Osu německo-českého souboru tvoří členové Berlínské Filharmonie spolu s nejúspěšnějším českým hobojistou současnosti Vilémem Veverkou a německou cembalistkou Barbarou Marií Willi. Ti již dříve vystoupili například v rámci festivalu Pražské jaro či v cyklu Berlínské filharmonie a letos se tak podruhé představí pražskému publiku. Tentokrát s programem sestaveným výhradně z triových sonát J. S. Bacha a J. D. Zelenky. „Byli bychom rádi, kdyby si Bachovu hudbu mohl poslechnout opravdu každý. Chceme ji přiblížit i mladé generaci, proto jsme sestavili takový program, který by měl bavit i ji. Jeden z koncertů bude pojatý jazzově. Do dalšího koncertu, Luteránské mše, se bude moci zapojit i publikum. Každý z příchozích bude mít před sebou zpěvník, a pokud bude chtít, může si zazpívat chorály společně se sborem pod vedením dirigenta a varhaníka Roberta Huga. Tak, jako tomu bývalo v době Bachova života,“ říká zakladatel festivalu Jakub Kubíček a dodává, že hudba Johanna Sebastiana Bacha je univerzální, nadčasová a posledních 250 let byla vzorem a inspirací pro většinu skladatelů. „Jeho hudbu známe všichni, jen si ji mnozí z nás neumí k tomuto velikánovi přiřadit. Sám jsem toho důkazem. Poprvé jsem Bacha slyšel na základní škole, kdy jsem měl jednu z jeho melodií jako vyzvánění v mobilu. Moc se mi to líbilo, aniž bych tušil, že jde o Bacha. A chytlo mě to natolik, že jsem skončil až u tvorby festivalu,“ směje se Kubíček. Ten má ovšem zakládání festivalů v krvi. Jeho praděd, Emil Soukup, byl jeden z prvních, kteří organizovali filmový festival ve Františkových lázních a později v Karlových Varech. „Pradědeček byl velký milovník kultury a filmu. Byl spolužákem Voskovce a Wericha. Zřejmě jsem po něm něco podědil,“ dodává Jakub Kubíček.

První koncert v rámci festivalu Bach for All se uskuteční 17. června od 19:30 v prostoru Španělské synagogy v Praze. Další budou pokračovat až do 28. července na dalších místech hlavního města.

About the Author:


Sorry, the comment form is closed at this time.