Acoustic Caves: Výstava projektu Ateliéru architektury III ve Vídni – UMPRUM

Acoustic Caves: Výstava projektu Ateliéru architektury III ve Vídni Architektura, která překračuje vžité koncepty. Tak by se dal nazvat dlouhodobý výzkumný projekt Ateliéru architektury III Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Acoustic Caves, jehož výsledky budou k vidění na stejnojmenné výstavě v Českém centru Vídeň. Projekt je místem pro inkubaci nových forem architektury a nových přístupů v tomto oboru. Testuje vztahy mezi designem, objektem, prostorem a architekturou a zároveň zkoumá jejich limity. K tomu všemu využívá výpočetní navrhování. „Projekt Acoustic Caves hledá odpovědi na otázky, jakým způsobem můžeme v době radikálních kulturních a technologických změn paradigmatu Průmyslu 4.0 navrhovat a z jakých materiálů realizovat jeho architekturu”, upřesňují autoři výstavy prof. Imrich Vaško a Shota Tsikolyia Výsledky práce studentů UMPRUM pod vedením prof. Imricha Vaška a Shoty Tsikoliy byly již k vidění na výstavě na Milano Design Week na jaře 2018. Na současné výstavě ve Vídni se představí výběr čtyř nejnosnějších exponátů. Hlavní dominantou bude experimentální pavilon CoEx – Controlled Expansion, který opět tvoří centrální prvek výstavy. Je to objekt sestavený z více než 200 segmentů a vytváří vícerozměrný prostor pro rozjímání, komunikaci, nebo pozorování. Jeho autory jsou David Kovařík, Veronika Miškovičová, Ivan Olontsev, Mai Minh Thanh a Záviš Unzeitig. Nebudou […]

Hommage à Peter Vajda – Museum Kampa

Hommage à Peter Vajda Museum Kampa představuje výstavu Hommage à Peter Vajda, která je poctou významné osobnosti slovenské i české kulturní scény. Peter Vajda, zakladatel významné sbírky slovenského umění 60.–80. let 20. století, podobně jako Meda Mládková, svými mecenášskými a sběratelskými aktivitami podporoval umělce, kteří během socialistického režimu nemohli na Slovensku svobodně žít, tvořit a vystavovat. Sbírka Prvej slovenskej investičnej skupiny pod vedením jejího zakladatele a ředitele Petra Vajdy a kurátorky Zuzany Bartošové je slovenským ekvivalentem sbírky Musea Kampa, zaměřené na podobné časové období a zaměřené na umění české a středoevropské scény většinou spojené s neoficiální scénou. Peter Vajda se při koncipování sbírky Prvej slovenskej investičnej skupiny projevil nejenom jako mecenáš s citem pro umění, ale zejména reagoval na potřebu žít v kulturním a demokratickém prostředí. Právě prostřednictvím podpory umělců, kteří byli dlouhá léta mimo „oficiální“ kulturu, a zpřístupňováním jejich umění veřejnosti, chtěl takovéhoto prostředí dosáhnout. Výstava Hommage à Peter Vajda prezentuje ťažiskovú kolekciu zbierky Prvej slovenskej investičnej skupiny v Bratislave, za ktorej zrodom stála inciatíva Petra Vajdu. Sú to práce umelcov, ktorí vytvárali v 70-tych a 80-tych rokoch počas tzv. normalizácie neoficiálnu slovenskú výtvarnú scénu. Tvorili v súkromí, ale slobodne. Svoje diela zverejňovali bez povolenia cenzorov mimo štátnych výstavných […]

ALFONS MUCHA: SLOVANSKÁ EPOPEJ – GHMP

ALFONS MUCHA: SLOVANSKÁ EPOPEJ Slovanská epopej se po dvouleté přestávce opět objeví před zraky veřejnosti. Tentokrát v prostorách, které jsou spjaty se vznikem Československa a zároveň s dalším dílem Alfonse Muchy, který zde dekoroval primátorský salónek. Výstavní prostory v Obecním domě patří k nejreprezentativnějším v Praze a jsou svým secesním charakterem velice spřízněné s autorovou dekorativní tvorbou. Cyklu epopeje pochopitelně vytvářejí také velice vhodnou kulisu, nicméně jejich kapacita nestačí pro všech dvacet monumentálních pláten. Objeví se zde jedenáct obrazů menších rozměrů, které vesměs vznikly během první světové války a po ní, kdy byl Mucha nucen původní rozměry přizpůsobit omezeným dodávkám plátna z Belgie. Devět větších obrazů cyklu zůstává vystaveno v pavilonu H na brněnském výstavišti, kde byly součástí festivalu Re:publika 1918–2018. Tato expozice potrvá do konce letošního roku. Pro specifické podmínky výstavních sálů Obecního domu jsme zvolili technicistní prostorové řešení, jež umožňuje plátna vnímat z obou stran. Odhalí způsob uchycení pláten a diváci se mohou bezprostředně seznámit s kvalitou provedení díla, které i po 90 letech od předání celého cyklu městu Praha zůstává ve skvělé kondici. Tu pečlivě hlídá tým restaurátorů pod vedením Tomáše Bergra, který je také autorem podrobné analýzy Muchovy brilantní techniky malby a zevrubného průzkumu aktuálního stavu […]

Start up: Valentýna Janů: Is Your Blue Same As Mine? – GHMP

Start up: Valentýna Janů: Is Your Blue Same As Mine? „She is a very nice girl. She loves to sleep late and to have flowers on her table. She loves the taste of pepper and is afraid of being alone. She decided to buy ultraviolet shoes yesterday. She didn’t know why, but she felt a huge need to have them…“ Tvorbu Valentýny Janů (*1994) by bylo možno zahrnout do fiktivní mezioborové antologie malých ontologických esejů nové generace. V pozadí jejích konceptuálních uměleckých realizací stojí úvahy nad tím, jaké věci jsou a jak se jeví, společně s tím, jak jsme o nich schopni ve věku sociálních sítí mezi sebou komunikovat. Autorčiným výchozím médiem je fotografie, kterou absolvovala na pražské FAMU, než přešla do ateliéru intermediální tvorby Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové na Akademii výtvarných umění, kde studuje nyní. Principy uvažování o vztahu reality a jejího obrazu, vlastní fotografii, si tak nese s sebou do dalších uměleckých dimenzí, kde své práce přirozeně skládá do instalací z autorských objektů, fotografií, videí, zvuků nebo textů. Dílem, vytvořeným pro výstavu v intimním prostoru konírny Colloredo-Mansfeldského paláce, provází návštěvníka dívka, pohybující se na plátně podle zadané choreografie. Současně posloucháme autentický monolog pronášený sugestivním dívčím hlasem. Mladá […]

Shadi Harouni: Sním o tom, že je hora stále celá – GHMP

Shadi Harouni: Sním o tom, že je hora stále celá Východiskem díla Shadi Harouni je její osobní zkušenost z poválečného a porevolučního Íránu, stejně jako zkoumání islamistického režimu a jeho vztahu k obrazům, architektuře, paměti a lidskému tělu. Její dílo spojuje osobní a politické, a zároveň vyzdvihuje univerzální lidskou potřebu vzpomínání. Umělkyně se, jakožto emigrantka, opakovaně vrací do Íránu ve snaze najít své místo v zápase o budoucnost i minulost země, která je i není jejím domovem. Ve videích, instalacích, fotografiích a grafikách prezentovaných na výstavě Sním o tom, že je hora stále celá zkoumá Harouni postupy, jimiž se politická moc pokouší umlčet nepohodlné hlasy a skutečnosti. Umělkyně upozorňuje na nenápadné projevy rezistence vůči moci. Sesuvy půdy odkrývají masové hroby (cyklus Index nežádoucích elementů, 2017), ve zrušeném slumu prosvítají betonem toalety (cyklus Fáze vymazání I: Zabetonováno – Záchody v Abdolabádu, 2014). Rozbitý nápis kdysi připomínal jméno Muhammada Mosaddeka, jediného íránského demokraticky zvoleného předsedy vlády, v současnosti z něj však zbyl jen nápis „dek“ což znamená doslova přeloženo „smrt žalem“ (MOSADEGH, 2017). Přátelské fotbalové utkání uprostřed pemzového lomu vytváří dočasnou autonomní zónu (Nejlehčí z kamenů, 2017). Název výstavy, pojmenované po jednom z prezentovaných videí, souvisí s lomem v kurdistánských horách, které […]

Na vernisáže na kole – Studio Prám / Pragovka

Na vernisáže na kole – Studio Prám / Pragovka Studio Prám: Hjoyun Hyun / Colours and Papers: Flower with Arm Hyojun Hyun (1983) je typickým představitelem výrazné skupiny umělců své generace. Skupiny, pro kterou je charakteristický životní styl nomádství po aktuálních uměleckých centrech, kdy studium v zahraničí následují přesuny do měst, ve kterých se kumuluje tvůrčí energie a z denní reality vytrhávající zahraniční rezidence. Hyojunova malířská tvorba je (ač necíleně) poměrně netypicky přímou součástí autorovy neustávající migrace za inspirací. Ve svých obrazech se zabývá zachycením už zastřených kousků minulosti, které nachází převážně v “brownfieldech”, tedy v částech měst, které už jsou samy o sobě dočasně pozapomenuty. Je až podivuhodné, že vizuální přitažlivost oprýskaných zdí, zrezlých vrat, posprejované omítky a strhaných plakátů, byla shodně neodolatelná i pro českou kultovní uměleckou osobnost – pro Vladimíra Boudníka. Boudník totiž svou inspiraci většinou nacházel v okolí fabriky ČKD Vysočany, tedy v přímé blízkosti Studia Prám, kam se Hyojun zřejmě naprosto intuitivně na měsíc přesunul tvořit. Oproti možnému očekávání nejsou olejomalby Hyojuna Hyuna jednoduchou expresivně strukturální zprávou z neutěšených zákoutí měst. Naopak jsou citlivým záznamem s často šednoucí světelnou atmosférou a perfektně řemeslně zvládnutým malířským přístupem. Struktura zde není zjednodušeným a jediným obsahem, ale jakousi […]

Martina Krajc / Tinto de Verano – DSC Gallery

Martin Krajc / Tinto de Verano Martin Krajc vzdává v DSC Gallery hold rudé barvě vína i krve Po třech letech se úspěšný současný český malíř vrací do prostor DSC Gallery. Novou sérii svých živelných pláten věnoval Španělsku, které pro něho představuje bohatý pramen inspirace. Napovídá tomu i název letní výstavy Tinto de Verano, která bude k vidění od 18. 7. do 29. 8. Svou vášeň pro Španělsko získal Martin Krajc už za studií. V rušném Madridu studoval sedm měsíců, v roce 2008 se tam vrátil s výstavou a pro inspiraci si jezdí do živelné metropole dodnes. Právě proto aktuální výstavu pojmenoval po chlazeném červeném vínu, jímž Španělé tiší vedro letních dnů. „Madrid mi dal strašně moc, neustále z toho čerpám,“ říká o městě, kam se často vrací „inhalovat atmosféru“. „Máme pronajatý apartmán přímo na Gran Vía, hlavní tepně města. Na střeše je bazén s výhledem na celý Madrid,“ popisuje dům jen pár kroků od galerií Prado, Reina Sofía a dalších zásadních sbírek španělského hlavního města. “Spojnicí mezi dnešní výstavou a minulou výstavou Welcome to Paradise (2015) je obraz s dívkou se zavřenýma očima, odkazující k autorovu silnému zaujetí světem modelek, jejíž mysl nyní naplňují rozmanité vzpomínkové střepy. Obrazy vedle sebe a přes sebe kladou protichůdné výjevy, aniž by autor podával výklad […]

LUBOMÍR TYPLT: NEUTOPÍŠ SE DVAKRÁT V TÉŽE ŘECE – Galerie Václava Špály

Lubomír Typl: Neutopíš se dvakrát v téže řece Název výstavy je ironickou parafrází Herakleitova výroku „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, čili že nic se nikdy neopakuje stejným mechanickým způsobem, nýbrž vždy jinak a nově (časový posun, kontext, zkušenost). Utopit se lze však opravdu pouze jednou…Vstup do současné figurativní malby Lubomíra Typlta vede přes jasně deklarovaný sarkasmus. Autor je dlouhodob ě p řesvědčen o tom, že obraz má provokovat, iritovat, že má mít iniciační energii k tomu, aby diváka probudil z pasivní vizuální konzumace a recyklace. Sociální rozměr díla spočívá právě v důrazu na tuto interakci, jež může mít do jisté míry i atakující násilnou povahu. Figura je v malbě nositelem vždy znovu aktualizovaného obsahu, byť se zdá, že dochází k jejímu neustálému „opakování“. Je podrobována výrazovým experimentům tak, aby promluvila jazykem současnosti. Výběr Typltových prací z poslední tří let postihuje dva základní námětové okruhy: mužský a ženský svět. Tyto polarity jsou řešeny odlišně jak v kompoziční výstavbě, tak v modelaci a v barevném řešení. Zatímco obrazy chlapců vytvářejí zdánlivě zklidnělé skupiny, šikující se jedince pohroužené do sebe (Analytici, 2017), „kontemplující“ (Smolinec, 2018) či trpící nějakým přesvědčením, pronásledovaní nějakou ideou (Revolucionáři, 2018), dívky jsou pohlcovány spíše vnějšími impulsy. Dokořán otevřené hladové […]

Jakub Tytykalo: “Jak se z lesa ozývá” – Studio PRÁM

Srdečně Vás zveme na výstavu „Jak se z lesa ozývá“ Jakuba Tytykala do Studia PRÁM. Jakub Tytykalo se své práci dlouhodobě zabývá autentickými projevy podvědomí a asociativní imaginace. Inspiraci čerpá z hloubi podvědomí, fragmentů vzpomínek, které nechává vyplout na povrch a zpracovává je ve výsledný obraz. Pohybuje se na poli malby a kresby, proplouvá mezi malířskými a kreslířskými nástroji, na plátně pracuje s akrylem i sprejem. V jeho obrazech je snadné ztratit se ve změti tvarů, ze kterých vyrůstají organické i geometrické tvary a figury. Jeho malby dostanou diváka do světa s nádechem surrealismu, kde se vše na jednu stranu tváří, že drží pohromadě a dává smysl, na stranu druhou se vše tak trochu rozpadá. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ozvěna v obrazech Jakuba Tytykala je odrazem jeho vnitřního světa, který je však neodvratitelně spjat s tím, který jej obklopuje, se světem vnějším.   vernisáž: 3. 7. od 19.00 výstava: 3. 7. – 16. 7. 2018 Studio PRÁM, Čerpadlová 536/4, Praha 9 Více o výstavě zde

TOMÁŠ RULLER: PERFORM-MADE – UDRŽITELNÉ ZÁBLESKY – GHMP

Tomáš Ruller: Perform made – udržitelné záblesky Výstava v Galerii hlavního města Prahy je součástí společného výstavního projektu s Domem umění města Brna, kde se na podzim 2017 uskutečnila jeho první část. Aktuální výstava se, podobně jako ta, která již proběhla v Brně, snaží ukázat Rullerovu tvorbu co nejkomplexněji, avšak s jiným akcentem. Zaměřuje se více na autorovy práce v oblasti pohyblivého obrazu a pokouší se na nich představit dvě základní polohy jeho tvorby. Na jedné straně chce ukázat původní událost v autentickém časoprostorovém kontextu, na straně druhé chce představit pro autora charakteristické zacházení se záznamem a archivem jako živým materiálem pro nové a stále aktualizované dílo. Hlavním těžištěm výstavy však zůstává médium performance, v němž je tvorba Tomáše Rullera pevně ukotvena. První jeho dokumentovaná performance Cestou (1974) byla jasným přihlášením teprve sedmnáctiletého autora k imateriální tvorbě konceptualistů šedesátých a sedmdesátých let. Svou tvorbou reagoval například na impulsy z okruhů Allana Kaprowa, Josepha Beuyse a Jamese Lee Byarse, v rámci českého prostředí navázal na akční tvorbu Milana Knížáka nebo bodyartistů Karla Milera, Jana Mlčocha a Petra Štembery. Tomáš Ruller však své pojetí performance rozvíjí dále, stále hledá nové, hybridní formy vyjádření v hraničních oblastech. V prostoru mezi procesem akce na […]