Čvn 23

LUMÍR ČMERDA, “NEJEN DŘEVĚNÉ RELIÉFY” – Galerie Nová síň

Lumír Čmerda, “Nejden dřevěné reliéfy”

Říká se tomu lokální patriotismus, když je někdo pyšnej na místo, v němž žije. Být poctivým lokálním
patriotem dá někdy práci – jsou na světě místa, kde není čím se chlubit a kde je třeba hodně fantazie,
aby mohl být člověk na něco hrdý. Praha, kde krom mnoha jiných žije taky pan Čmerda a já, není ten
případ. Kam se podíváme, všude nám nabízí důvody k hrdosti.

Praha má svou magii – nechť je mi odpuštěn tenhle nevědecký termín. Určitě by se slovo magie dalo
nahradit slovem únosnějším, ale já to nedovedu. Slovo krása je nedostatečné. Krásný je barokní dům
na Malé straně, krásná je holka, která v tom domě bydlí, krásný je pohled na Hradčany a krásný je
zvuk, který vydává Zpívající fontána před Belvederem, jehož architektura je rovněž krásná. Ale
souhrn toho všeho, ta nádherná kompozice, do níž patří všechny věže, historie tohoto města,
umělci a vědci, kteří tu žili a žijí, zbytky přírody od Petřína až po skály v Divoké Šárce, všechny
romány, jejichž děj se v Praze odehrává, všechny básně, které to město oslavují, vrabci v parku a
apoštolové na orloji – to všechno dohromady je jev, disponující magickými silami. Ty síly neplatí na
každého.

Tak jako spousta lidí nemá hudební sluch a zázračná Mozartova hudba, která se
neslyšitelně vlní okolo Bertramky, jim nic neřekne, tak mnozí jiní zůstávají nevšímaví k dotekům,
kterými nás všechny neustále Praha zahrnuje. Ti právem považují má slova o magii Prahy za blábol.
Magie je jen pro vyvolené. Vyvoleným se může stát každý, kdo chce. A když se jím stane, nedokáže už
pak nikdy chodit Prahou s hlavou sklopenou a pokud ji někdy opustí, musí se do ní stále vracet.

Praha má moc nad citlivými lidmi. Když jejími ulicemi prochází člověk, obdařený talentem, může se
mu přihodit, že si odnese magii Prahy v sobě do své pracovny, a že pak vydá svědectví o svém pocitu.
Není třeba se zaobírat jen umělci dob minulých. I dneska se jimi pražské ulice hemží. Umělci všech
profesí navazují vědomě či nevědomky na to, co předcházelo a vznikají nová díla, inspirovaná
starobylým městem. Na výstavě reliéfů a obrazů Lumíra Čmerdy v Nové síni budou vystavena některá
z nich. Budou svědčit o tom, že má slova o magii Prahy nelze jen tak odmítnout. Citlivá duše spolu s
vycvičenou rukou tu shromáždily nesourodé prvky do působivých kompozic, které jsou jakousi
esencí pražství. Umělec za nás vybral všechno to, co ho v Praze oslovilo a nabízí nám svůj zážitek ve
formě díla – tak už to mají umělci ve zvyku. A na nás je, abychom si v jeho obrázcích hledali a
nacházeli, abychom se s nimi ztotožňovali anebo rozcházeli, pokud jsme jiného založení, abychom
nad nimi vzpomínali, zkrátka abychom s nimi nakládali každý podle svého.

Až si obrázky pana Čmerdy prohlídnete, tak si je taky přečtěte, protože každý z nich je nejen
výtvarným objektem, ale i malou povídkou. Třeba o tom, že na Kampě u Čertovky sídlil vodník
Čochtan, o němž víme my, pamětníci, že ručkoval pod oceánem po kabelu až do USA, aby si tam
vyzvedl svůj divotvorný hrnec. Žil pak v jednom domě s abém Dobrovským, jenomže každý v trochu
jiném čase, takže se nepotkávali na chodbě, ačkoliv kdo ví.

A až si budete výstavu (od 12. června) prohlížet, povšimněte si mne, laskavě, jsem na obrázcích
“Anděl” a “Kubistický portrét J. S.” hezčí než ve skutečnosti.

Jiří Suchý

 

About the Author:


Sorry, the comment form is closed at this time.