Říj 20

Pierre Berthet & Rie Nakajima: Mrtvé rostliny a živé objekty – GHMP

Robyn Moody: Wave interference (kinetická světelná instalace)
„Plechovky, píšťalky, péra a pružiny, porcelánové mísy, zvonky, pingpongové míčky, suché listy agáve, houbičky, ocelový drát, větve, papírové fólie, plastové tašky, hliníková fólie, růžové rukavice, klavír, balónky, košíky, peří, voda, odpadky, mušle, květináče, kytara, kovové trubky, semena stromu paulovnie, korále, bambusové hole, dřevo, kosti, kameny, filtry…“

Riu Nakajima a Pierre Berthet ve svých instalacích a performancích experimentují se způsoby, jak rozeznít objekty, aby se jejich akustický stín stal slyšitelným. Hledají neviditelnou auru věcí, auru, která se neustále mění, pohybuje v prostoru, proniká do nejtajnějších míst vně i uvnitř nás. Jak přistupovat k věcem tak, abychom pochopili, že žijí vlastním životem, a naučili se naslouchat jejich jazyku? Aby se věci rozezněly, je třeba se jich dotýkat, hladit, třást jimi, porazit je, mnout, škrábat, zmáčknout, vařit, plácat, chrastit, házet, posunovat, působit na ně magnetem, apod.

Rie Nakajima je japonská umělkyně, žije a pracuje v Londýně. Působí v oblasti instalace a zvukové performance. Její práce většinou reagují přímo na specifickou architekturu prostoru, často využívá kombinaci vlastních kinetických nástrojů a nalezených objektů. Vystavuje a vystupuje ve Velké Británii i v zahraničí. Od roku 2013 spolupracuje s hudebníkem a teoretikem Davidem Toopem. V hudebním projektu „O YAMA O“ společně s Keiko Yamamoto zkoumají možnosti bezžánrové hudby. Projekt „Mrtvé rostliny a živé objekty“ vytvořila společně s Pierrem Berthetem. www.rienakajima.com

„Mrtvé rostliny a živé objekty“ je projekt Pierra Bertheta, na němž od roku 2013 spolupracuje s Rie. Berthet studoval bicí na konzervatoři v Bruselu. Studoval také konzervatoř v Liège: improvizaci u Garretta Lista, kompozici u Frederica Rzewskiho a hudební teorii u Henriho Pousseura. V devadesátých letech – inspirován Alvinem Lucierem, Terry Foxem, Paulem Panhuysenem – experimentoval s dlouhými strunami, s ozvučenými předměty nebo s rezonátory. Pierre hrál několik let s Arnoldem Dreyblattem v jeho Orchestra of Excited Strings a vystupoval s Fredericem Le Junterem. Od devadesátých let staví zvukové a vizuální instalace v interiérech, v krajině i ve veřejném prostoru. Od roku 2000 zkoumá možnosti, jak využít vysavače v hudbě. V roce 2010 pracoval na skladbě „Galileo“ Toma Johnsona pro pět kyvadel. Později začal ve své hudbě používat zvuky mechanicky otřásaných suchých rostlin. Rie mu poradila s použitím tužkových baterií, kdy motorky rostlinami nejen třesou, ale také je posouvají v prostoru (auto-mobily). pierre.berthet.be

 

About the Author:


Sorry, the comment form is closed at this time.